Český jazyk a literatura - 8. a 9. ročník

Realismus ve světové literatuře 19.stol.

Národní obrození v české literatuře 

Národní obrození je proces utváření novodobého národa, kladení základů novodobé národní kultury a vzkříšení národa – jeho probuzení. Ideologie národního obrození stavěla na myšlenkách demokracie, národního sebevědomí (důraz na český jazyk a českou historii), a slovanské vzájemnosti.

 České země prošly stejně jako Evropa během druhé poloviny 18. a v 19. století složitým procesem přeměny starých feudálně stavovských  struktur v moderní občanskou společnost. Nedílnou součástí těchto proměn bylo národní hnutí, formování novodobého českého národa.

 Veřejné mínění se stává faktorem, na který musí politikové brát ohledy. Nejvýraznější feudální přežitky byly odstraněny reformami Marie Terezie a Josefa II. Významným bylo především vydání tzv. Tolerančního patentu (1781), který povolil náboženskou svobodu, a zrušení nevolnictví (1781). Také školské reformy Marie Terezie dávají vzniknout nové české inteligenci.

 Nositelem NO byla především česká buržoazie a česká inteligence, které se mohly opřít o venkovský lid (učitele a kněze). Rozvíjí se vědecká činnost – Královská společnost nauk (1774), České muzeum (1818), je založena Matice česká (1831) – spolek pro podporu rozvoje česky psaného písemnictví. Rozšiřuje se také vydavatelská činnost (Česká expedice Václava Matěje Krameria) a sběratelská činnost inspirovaná ústní lidovou slovesností.

 Významným činitelem při utváření národního vědomí bylo divadlo. To se prosazovalo v konkurenci německé scény a italské opery poměrně těžce. Obrozenci však považovali hrané české divadlo za velmi důležité. Vzniklo divadlo v Kotcích – poprvé česky hraná hra r. 1771. R. 1783 bylo založeno divadlo Nosticovo (později Stavovské), prvním ryze českým divadlem se stala Bouda.

 Periodizace NO

  1. etapa   - 70. léta 18. stol. – poč. 19. stol
       2. etapa     - poč. 19. stol. – 20. léta 19. stol.
  1. etapa   - 20. léta 19.stol. – 40- léta 19. stol.
  2. etapa   - 50. léta 19. stol.

První etapa.

 Utvářely se základy české obrozenecké literatury.

 Jejím cílem bylo čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk, vytvořit pevná pravidla. Hlavním rysem začátku národně obrozeneckého hnutí byl zvýšený zájem o českou kulturu a české dějiny.

 Josef Dobrovský (1753 – 1829) 

-        jazykovědec, literární vědec, klíčová postava první etapy NO. Narodil se v Uhrách, česky se naučil až na školách v Německém Brodě, v Klatovech a v Praze. Studoval filosofii a teologii. Stal se vychovatelem a učitelem v domě hraběte Nostice. Psal většinou německy.

 

-        Dílo: Zevrubná mluvnice českého jazyka – 1.vědecká mluvnice

-                  Německo-česky slovník ) dvoudílný)

-                  Dějiny české řeči a literatury 

-        Česká prozódie 

Gelasius Dobner 

-        historik, vydal v latinském překladu Hájkovu kroniku 

Václav Thám

 herec, dramatik a básník, zakladatel divadla Bouda

 -        Básně v řeči vázané

 -         divadelní hra s náměty z českých dějin : Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka aneb dívčí boj u Prahy

 

Druhá etapa NO

 - cílem bylo rozvíjet básnický a odborný jazyk, rozšiřovat slovní zásobu, podporovat vlastenectví a estetiku. Vědecká literatura se psala již česky. Literatura oslavuje přírodu, český folklor, historii, lásku k ženě, ke slovanství a lidstvu vůbec.

 Josef Jungmann (1773 – 1847)

 jazykovědec, básník, překladatel. Studoval filosofii, stal se středoškolským pedagogem v Litoměřicích a v Praze.

 Dílo: 

-        Slovník česko- německý ( pětidílný)

-        Slovesnost – učebnice teorie literatury 

-        Historie literatury české – dějiny české literatury 

Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861) 

Zakladatel slovanské archeologie, literární historik, teoretik a básník. Působil jako redaktor , ředitel univerzitní knihovny a středoškolský pedagog. Pracoval v Bratislavě a v Praze. 

Dílo:

-        Slovanské starožitnosti – nejstarší dějiny Slovanů

 

-        Dějiny slovanského jazyka a literatury podle všech nářečí

 

-        Tatranská múza s lýrou slovanskou – básnická sbírka

 

-        Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie – společně s Palackým

  

František Palacký (1798 – 1876)

 

-        historik, politik. Zakladatel a redaktor časopisů,

 

-        Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě- pětidílná historie českých zemí od pravěku po nástup Habsburků na český trůn. Vyzdvihoval dobu husitskou.

  

Jan Kollár (1793 – 1852)

 

-        básník, studoval teologii a filosofii.

 

     Dílo:

 

    -        Slávy dcera

 

   -         O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými

 

František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)

 

-        básník, sběratel lidové poezie, redaktor a překladatel. Studoval gymnázium, později filosofii v Praze v Linci, ale studia nedokončil. Působil jako vychovatel a soukromý učitel, redaktor Pražských novin, knihovník a univerzitní profesor slavistiky ve Vratislavi.

 

Stěžejní je tvorba básnická, tu doplňoval překlady z ruštiny, polštiny, angličtiny a němčiny. Významná byla i jeho práce sběratelská.

 

Dílo: Slovanské národní písně – 3 svazky českých, slovenských i přeložených básní

 

-        Mudrosloví národu slovanského ve příslovích – sebraná slovanská přísloví a pořekadla

 

-        Ohlas písní ruských – zdařilá nápodoba tradičních ruských bylin

 

-        Ohlas písní českých – převažuje lyrika – milostná, žertovná a satirická. Nejznámější je balada Toman a lesní panna

 

 

 

Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859)

 

-        dramatik, profesor královéhradeckého gymnázia, hrál ochotnocké divadlo. Těžištěm jeho tvorby jsou veselohry, kritizující lidské nedostatky – lakomství, šosáctví, plané vlastenectví…

 

  Dílo:

 

-             Divotvorný klobouk, Každý něco pro vlast, Rohovín čtverrohý

 

-            historická hra – Blaník

 

-            parodie na rytířské hry – Hadrián z Římsů

 

 

 

 

 

Jedním z charakteristických rysů českého národního obrození byla i snaha dokázat, že česká kultura je plnohodnotnou a schopnou dotvářet evropský kulturní kontext. Za tímto účelem vznikly i rukopisné padělky, které měly poskytnout důkazy o starobylosti naší kultury a posílit národní sebevědomí.

 

-        Rukopis královédvorský – byl nalezen v roce 1871 ve Dvoře Králové a označen za památku ze 13. století. Obsahuje 6 epických, 2 lyricko-epické a 6 lyrických skladeb. Vytváří idealizovaný obraz českého dávnověku a středověku.

 

-        Rukopis zelenohorský – byl nalezen na Zelené Hoře u Nepomuku v roce 1818 a

 

      označen za památku z 10. stol. –obsahuje krátký zlomek básně o staročeském sněmu a                  skladbu Libušin soud.

 

 

 

Právě idealizace české historie v rukopisech vedla k pochybnostem, jejich zkoumání a bojům o jejich pravost, ty trvaly více než půl století. Jejich nepravost potom dokázala skupina kolem T.G.Masaryka a filosofa Gebauera.  ( Za pravděpodobné autory nálezů jsou považováni Václav Hanka – archivář Českého muzea a Josef Linda – novinář a spisovatel.

 

 

 

Třetí etapa NO

 

K vyvrcholení procesu NO došlo v letech 1830 – 1848, kdy probíhaly revoluce na mnoha místech Evropy. Literatura se sbližuje s životem a postupně v ní převládá romantismus. Dochází k rozkvětu poezie, venkovské prózy, satiry, publicistiky a divadla.

 

 

 

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)

 

Novinář, organizátor společenského života, herec, dramatik, prozaik.

 

Studoval v Praze a Hradci králové. Působil v kočovné divadelní společnosti, byl vojenským úředníkem a věnoval se literatuře, divadlu, redaktorství a společenskému životu. Byl ideovým otcem stavby Národního divadla.

 

Dílo:

 

-        Rozina Ruthardova, Dekret kutnohorský – historické povídky

 

-        Poslední Čech – próza, kritizovaná K. H. Borovským

 

-        Hry- Pražský flamendr, Paličova dcera, Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka

 

      Strakonický dudák – dramatická báchorka,

 

      Jiříkovo vidění, Lesní panna, Tvrdohlavá žena – pohádkové hry

 

      Jan Hus, Jan Žižka, Kutnohorští havíři – historické hry

 

 

 

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)

 

Historik, právník, archivář, básník a sběratel lidové slovesnosti, překladatel.Zanechal po sobě cenné dílo literární, vědecké a sběratelské. Byl archivářem města Prahy.

 

Dílo:

 

       Prostonárodní české písně a říkadla - 2200 českých národních písní

 

        Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních (Dlouhý,                      

 

        Široký a Bystrozraký, Zlatovláska)

 

 Kytice z pověstí národních- (13 básní, převážně balad)

 

 

 

Karel Sabina

 

Básník, prozaik, novinář, libretista, literární historik…

 

Libreta – Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta-(opery Bedřicha Smetany)

 

 

 

Josef Václav Frič

 

Básník, povídkář, dramatik a překladatel

 

 

 

Romantismus- se v české literatuře nestačil více rozvinout. Výjimkou je dílo K.H.Máchy.

 

Karel Hanek Mácha (1810 – 1836)

 

-        básník, prozaik, divadelní ochotník, nejvýznamnější představitel českého romantismu. Po ukončení právnických studií nastoupil jako praktikant v Litoměřicích.

 

-        Dílo:

 

              Obrazy ze života mého – povídky s autobiografickými prvky

 

              Pouť krkonošská – básnická próza

 

              Cikáni – román popisující život na pokraji společnosti

 

              Křivoklad – 1. díl zamýšlené tetralogie Kat (další díly měly být - Valdek,

 

              Vyšehrad, Karlštejn)

 

              Máj – skladba o čtyřech zpěvech se dvěma intermezzy.! Nejvýznamnější dílo

 

              českého romantismu

 

 

 

Čtvrtá etapa NO

 

Čtvrté období spadá do padesátých let 19. stol. Literatura se orientuje demokraticky a její metody směřují od romantismu k realismu. Pozvolna se dovršuje proces národního obrození v hospodářském, politickém i kulturním životě. Literáti se snaží vidět a zobrazit svět reálně, vyjadřovat se kriticky k nedostatkům a zároveň podat nový obraz národního života.

 

 

 

Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856)

 

Novinář, literární kritik, básník, satirik a překladatel. Narodil se v Borové  v rodině zámožného kupce. Studoval v Jihlavě a v Německém (Havlíčkově) Brodě. Později filosofii a kněžský seminář.pro své názory byl ze semináře vyloučen a právě tehdy začal psát EPIGRAMY. Po vyloučení odjel do Moskvy jako vychovatel. Po návratu působil jako redaktor Pražského posla- tak zahájil svou novinářskou a politickou kariéru. Dále působil jako redaktor Pražských novin a Národních novin. Roku 1851 byl násilně převezen do Brixenu (Tyrolsko) a tady strávil ve vyhnanství téměř 4 roky. Když mu byl umožněn návrat domů, jeho plicní choroba byla už v pokročilém stádiu a zanedlouho zemřel.

 

Jeho pohřeb se stal národní manifestací. Překládal z polštiny a z ruštiny

 

Dílo:

 

       Epigramy

 

       Tyrolské elegie- výrazně autobiografické. Ironické zobrazení tajného převozu do

 

                                    Brixenu

 

       Křest sv. Vladimíra- kritika absolutismu a katolické církve

 

       Král Lávra – satiricky zpracovaná látka z řecké mytologie o králi s oslíma ušima

 

 

 

Božena Němcová ( 1820? – 1862)

 

Narodila se ve Vídni (datum, původ a další okolnosti zůstávají nejasné). Dětství prožila v rodině Panklových v Ratibořicích, nejvíce ji ovlivnila babička Magdalena Novotná. V deseti letech byla dána na vychování do zámečku v Chvalkovicích, kde se seznámila s literaturou a uměním. V 17 letech se provdala za úředníka Josefa Němce. Mnohokrát se stěhovali. Měla 4 děti. Za svých pobytů v Praze se stýkala s vlastenecky smýšlejícími vzdělanci. V manželství nebyla šťastná, obrovskou bolest prožívala při ztrátě svého nadaného syna Hynka.

 

Dílo:

 

        Národní báchorky a pověstiSlovenské pohádky a pověsti – sběratelské soubory

 

        pohádek, které přetvořila podle vlastních představ.

 

        Pohorská vesnice – sociálně –utopické dílo o lidumilné šlechtě

 

       V zámku a v podzámčí – konfrontace života pánů a lidí v podzámčí

 

       Chyže pod horami – idealizace česko- slovenských vztahů

 

       Divá Bára – venkovská povídka

 

       Karla – venkovská povídka

 

       Dobrý člověk – povídka o ideální lidskosti a dobrotě

 

       Babička – povídka, obraz ze života

 

       Obrazy z okolí domažlického – obraz Chodska

 

 

 

Vysvětlivky: Elegie = žalozpěv,  je báseň vyjadřující smutek.

 

                      Epigram =  kritická, krátká satirická báseň

 

                      Balada = lyricko-epická báseň se smutným dějem a tragickým koncem

 

                      Libreto – předloha k opeře

 

        

 

( řádně si pročtěte, podržená díla se pokuste zapamatovat, data nemusíte umět, ale alespoň dobu a zařadit autora)

 

 

 6.11.2015

 

 Romantismus   x   realismus

 

 

 

Romantismus je  myšlenkové hnutí a jeden z hlavních uměleckých směrů 19.stol. proti klasicistním pravidlům uplatňoval tvůrčí svobodu umělce, proti racionalismu stavěl cit, vášně, fantazii a vůli.

 

Hlavními znaky jsou - individualismus, subjektivismus a modernismus.

 

Romantikové vyzvedávají sílu přírody, obdivují minulost, mystiku a exotiku. Upřednostńují volnost verše, rýmu, obohatili jazyk o lidovou mluvu i archaismy, zdůrazňovali svobodu tvorby. Literatura odmítála klasické estetické normy a kladla důraz na původnost, tvůrčí svobodu umělce a jeho emoce. Typickými žánry jsou - lyrická balada, básnická povídka - poema, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, histotický román a povídka. V literatuře se objevuje nový typ hrdiny - romantický hrdina - je výjimečnou osobností, často společenský vyděděnec (loupežník, žebrák, vrah, tulák ...). Romantický hrdina touží po lásce, ale ví, že ji nenajde. Často miluje vysněný ideál, nikoli skutečnou ženu .Mnohdy se ocitá v neřešitelném konfliktu s okolním světem, východisko pak nachází v úniku do minulosti, do světa fantazie, do přírody. 

 

 

 

Romantismus je považován za předposlední velký evropský umělecký sloh prosazující se ve všech uměleckých oblastech. V 19. stol. byl postupně vystřídán realismem. 

 

 

 

Realismus - je umělecký směr uplatňující se od pol. 19.stol a v průběhu 20.stol., je založený na kritickém poznávání skutečnosti.To vychází z pracdivého zobrazení lidské osobnosti s jejími rozmanitými vztahy k realitě.

 

Umělci se snaží o komplexnost uobrazení. Člověk, jeho prostředí a společenský život jsou zobrazovány s úsilím o co největší pravdivost. Realisté se snaží na jednotlivém hrdinovi vystihnout obecný charakterový typ. Z žánrů se nejvíce uplatňuje - román, epická poezie a společenské drama.

 

 

 

Realismus ve světové literatuře 19.stol.

 

  • umělecký směr projevující se také v malířství a v hudbě.
  • Kritický realismus– je umělecký směr, který patří k výraznější odrůdě realismu, je v něm zesílen rys kritičnosti. Reaguje na vlnu buržoazních revolucí v Evropě, rozmach vědy a techniky a vývoj společnosti. Kritický realismus se projevuje během 19. stol. Ve všech evropských literaturách, avšak ne současně.
  • Naturismus– (z lat. natura = příroda) je krajním směrem, je krajním směrem realismu.

Anglická literatura

Charles Dickens (1812 – 1870)

Prozaik, syn vládního úředníka. Vzdělával se jako samouk, především četbou. Od patnácti let psal do různých časopisů a ve 24 letech byl již uznáván jako autor jemného humoru.

Dílo:

  • Oliver Twist, David Copperfield (koprfíld), Malá Dorritka - romány zobrazující dětské hrdiny
  • Kronika Pickwickova (pikvikova) klubu – humoristický román podávající obrazy staré Anglie

 

Francouzská literatura

Honoré De Balzac (1799 – 1850) Onoré d´balzak

Pocházel z venkovské rodiny. Vystudoval práva, ale věnoval se psaní povídek a románů.

Je tvůrcem rozsáhlého díla, které označil jako „Lidskou komedii“.

Dílo:

Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán – tyto romány tvoří ústřední trilogii Lidské komedie

Vesnický lékař, Evženie Grandetová ( romány)

 

Gustav Flaubert ( žistav flóbér) 1821 – 1880)

Pocházel z lékařské rodiny, studoval práva, ale ze zdravotních důvodů nedokončil. Většinu života prožil na venkovském sídle. Byl mistrem zobrazování lidských vášní, citových vztahů.Dílo:

Paní Bovaryová- psychologický román

Salambo – historický román ze starověkého Kartága

Citová výchova – román s autobiografickými rysy

 

Emil Zola )1840 – 1902)

Nejvýraznější představitel naturalismu. Podal všestranný rozbor francouzské společnosti.

Dílo:

Zabiják, Nana, Lidská bestie – romány z různého sociálního prostředí

 

Ruská literatura

Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883)

Narodil se v zámožné šlechtické rodině. Studoval v berlíně filosofii.

Dílo:

Lovcovy zápisky – soubor povídek vykreslující kontrast mezi krásnou přírodou Ruska a zbídačeným venkovským člověkem

Otcové a děti – román o mladé generaci

Šlechtické hnízdo

 

 

 

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 – 1910)

Narodil se ve šlechtické rodině v jasné Polaně. Studoval práva v Moskvě a v kazani. Studia nedokončil a vrátil se do Polany, kde otevřel školu pro vesnické děti a sám v ní vyučoval.později se přestěhoval do Moskvy.

Jeho dílo představuje vrchol kritického realismu.

Dílo:

Dětství , Chlapectví, Jinošství – novely s autobiografickými prvky

Vojna a mír – rozsáhlá historický román

Anna Karenina – společenský román

 

Mark Twain vl. jménem Clemens  (1835 – 1910)

Americký kritický realismus

 

První významný americký kritický realista. Měl pouze základní vzdělání , ale vzdělával se jako samouk. Vyučil se tiskaře. Za svůj život vykonával řadu povolání – lodivod, voják, hledač stříbra … podnikl cestu kolem světa.

Dílo:

Dobrodružství Toma Sawyera (sojera), Dobrodružství Huckleberryho Finna (haklberyho) – romány s dětskými hrdiny

U každého autora znát jedno či dvě díla, umět zařadit do období. Neučte se letopočty, nemusíte udávat poznatky z autorova života!

 

Česká literatura 2.pol.19.stol. 

 

 

      30.1.2014    Literarura- téma: česká literatura ve 2.pol.19.století

 

  Společensko – historické pozadí

 

 2.pol.19.stol. je v Rakousko- Uhersku ve znamení rozmachu nového společenského řádu – kapitalismu.Došlo k výrazné změně politické situace( po roce 1848 nastal tzv. Bachův absolutismus „čas za živa pohřbených“ který je spojen s policejními opatřeními, se snahou zlikvidovat český národní život a přináší s sebou úpadek kulturního a národního života. Vznikaly ovšem kulturní iniciativy, které se snažily tomuto stavu čelit. Sem se řadí např. založení deníku Národní listy, vznik časopisů Čas a Lumír, vznik Sokola (tělovýchovná jednota), pěvecké sdružení Hlahol, Umělecká beseda(středisko českých umělců – založil V. Hálek), otevření Prozatímního divadla a započetí stavby Národního divadla.

 

 

 

Výrazným a velmi významným počinem té doby bylo vydání almanachu Máj (1858) – organizátorem byl V. Hálek.

 

Skupina májovci – název mladé generace básníků a prozaiků odvozena právě od názvu almanachu, kterým se veřejně přihlásili k odkazu Karla Hynka Máchy.  K nejdůležitějším rysům jejich programu patřil odvrat od minulosti k přítomnosti, rozhled po evropské kultuře, snaha o zobrazení skutečnosti a uplatnění umělecké svobody.

 

Družina májovců : Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Adolf Hejduk, Karolína Světlá, Jakub Arbes………..  ze starších autorů do almanachu přispěli také Karel Sabina, Božena Němcová a K.J.Erben.

 

 

 

Jan Neruda 1834 – 1891

 

Od dětství žil v Praze na Malé Straně. Navštěvoval německou školu, pak přestoupil na české akademické gymnázium. Začal studovat práva a později filozofii, ale studia nedokončil. Pracoval jako úředník, učitel, novinář a redaktor. Významnou součástí jeho tvorby byly fejetony - (podčárník) je drobný publicistický žánr, který je tištěn pod čarou na dolním okraji stránky – je značně subjektivní.

 

Fejetonů napsal téměř 2 000 a uveřejňovány byly v denním tisku. Podepisoval je trojúhelníkem.

 

Psal prózu i poezii.

 

Básnické sbírky:

 

Hřbitovní kvítí ( je to prvotina, pesimisticky laděná, zaznívá zde sociální kritika a ironie vůči současné společnosti).

 

Knihy veršů – soubor z oddílů –Knihy veršů výpravných – sociální tematika), Knihy veršů lyrických a smíšených intimní- osobní zpovědi básníka), Knihy veršů časových a příležitostných – vlastenecky laděné.

 

Písně kosmické – vztah člověka a kosmu, naděje v lepší budoucnost

 

Balady a romance

 

Prosté motivy

 

Zpěvy páteční

 

Próza:

 

Arabesky- zachycují soudobou Prahu a její obyvatele

 

Povídky malostranské – Malá Strana v době spisovatelova mládí

 

6.2.2014            Literatura        Vítězslav Hálek 1835 – 1874

 

Spisovatel a novinář, redaktor Národních listů. Za svého života byl mnohem více uznáván než jeho přítel J. Neruda. Velkou a stálou inspirací mu byla jeho životní láska a později žena, Dorotka Horáčková.

 

 

 

Dílo: Večerní písně – sb. lyrické poezie, - radost ze života, optimismus, vztah k přírodě

 

          V přírodě – sb. , obraz rodného kraje

 

          Pohádky naší vesnice –drobné epické básně

 

Prózy :   Muzikantská Liduška, Na statku a v chaloupce  ( tematika venkovského života)

 

    Jakub Arbes 1840 – 1914

 

Narozen v Praze, do almanachu Máj přispěl ještě jako studemt gymnázia. Po ukončení studia se věnoval žurnalistice.

 

Dílo: romaneta –( prozaický útvar nevelkého rozsahu, zpracovává dramatický děj, vědecké poznatky, logikou ukazuje, že se záhady dají vysvětlit.)

 

Romaneta: Ďábel na skřipce, Newtonův mozek, Svatý Xaverius …

 

Sociální román: Kandidáti existence

 

  

 

Karolína Světlá: 1830 – 1899   vl. jméno Johana Rottová

 

Pocházela ze zámožné pražské rodiny. Velký vliv na ni mělo dílo B. Němcové. Svůj pseudonym si zvolila podle vsi Světlá pod Ještědem, rodiště svého muže.

 

Stěžejní část díla tvoří vesnické prózy, námětově umístěné právě do Podještědí tzv. ještědské romány.

 

Vesnický román , Kříž u potoka, Frantina, Nemodlenec   

 

čtvrtek :13.2.204

 

Vedle družiny májovců se v 70. -80. letech 19. století literatura diferencuje na dva směry, které reprezentují dvě skupiny – ruchovci a lumírovci. Od sebe se liší svým zaměřením.

 

 

 

Ruchovci – skupina umělců kolem almanachu Ruch (vyšel u příležitosti položení základního kamene k Národnímu divadlu r.1868) – redigoval J. V. Sládek.

 

Pozornost věnovali aktuálním národním a sociálním problémům, usilovali o osvobození české literatury od cizích vlivů. Často jsou označování jako : národní škola.

 

Představitelé:

 

Svatopluk Čech 1846 – 1908

 

Vystudoval práva a krátce se věnoval advokátní praxi. Stal se redaktorem časopisu Květy a věnoval se výhradně literatuře.V jeho díle se projevuje zájem o dobu husitskou, zajímal se i o spol. problémy na venkově a ve městě.

 

Dílo:  veršovaná epopej  Adamité,(epopej-rozsáhlá epická vážná báseň zpravidla historického obsahu)

 

Ve stínu lípy – lyricko- epický cyklus, soubor veselých i vážných příběhů, které si besedníci povídají pod starou lípou

 

Sb. lyrické : Jitřní písně , Nové písně,( politické a vlastenecké básně) Písně otroka ( protirakouský odpor) Satirické prózy, jejichž hrdinou je pražský měšťan, pan Brouček. Kritizuje jimi české maloměšťáctví, zbabělost, bezcharakternost a falešné vlastenectví. Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do XV. století  Eliška Krásnohorská - básnířka a kritička, iniciátorka ženského hnutí a překladatelka

 

Napsala libreta k operám Bedřicha Smetany – Hubička, Tajemství,Čertova stěna

 

 Lumírovci- skupina osobností kolem časopisu Lumír( vycházel od r. 1851)

 

                    Časopis redikoval také V. Hálek a později J. V. Sládek. Často přispívali

 

  1. Vrchlický a J. Zeyer

 

Umělecký program: povznést literaturu na světovou úroveň, překládat díla světové literatury,

 

inspirace cizími náměty.

 

Josef Václav Sládek  1845 – 1912

 

Vystudoval gymnázium a přírodní vědy. Sám se musel existenčně zajišťovat. Po studiích odešel do Spojených států, pracoval na farmách jako dělník, při stavbě železnic, jako učitel a redaktor českých novin. Při pobytu se velmi jazykově zdokonalil.      

 

    Literatura -    Pokračování - Sládek   Přeložil 33 Shakespearových dramat.

 

Je autorem poezie pro děti: Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky

 

Jeho básnická prvotina: Básně

 

Světlou stopou, Na prahu ráje, Sluncem a stínem - intimní sbírky

 

Selské písně, České znělky – vlastenectví

 

Jaroslav Vrchlický -1853 – 1912, vl. jménem Emil Frýda-         hlavní představitel lumírovců

 

Po vystudování gymnázia odešel do semináře a později přestoupil na filosof. fakultu.

 

Stal se profesorem na univerzitě v Praze.Vytvořil obsáhlé dílo – více než 80 knih.

 

Psal lyriku, epiku, dramata a také překládal.

 

Lyrické sbírky : Z hlubin, Pouti k Eldorádu, Co život dal, Okna v bouři, Strom života….

 

Tvorba epická…

 

Zlomky epopeje- historický cyklus zachycující vývoj lidstva

 

Selské balady (všímá si skutečných historických událostí

 

Dramatická tvorba:

 

Noc na Karlštejně ( komedie –Karel IV., královna Eliška……)

 

Hippodamie – dramatická trilogie s antickým námětem.( také melodram Zd. Fibicha)

 

(melodram – text doprovázený hudbou)

 

Překladatelská činnost:

 

Překládal z angličtiny, španělštiny

 

  Julius Zeyer 1841 – 1901

 

-         psal prózu i poezii

 

-         Náměty čerpal hlavně z minulosti př.“ Vyšehrad,

 

-         Na motivy starofrancouzské skladby napsal Román o věčném přátelství Amise a Amila

 

-         Radúz a Mahulena – romantická scénická pohádka doprovázená hudbou Josefa Suka

 

 

 

 

Základní informace o škole

Základní škola Havlíčkův Brod, Štáflova 2004

Základní škola Havlíčkův Brod, Štáflova 2004 je součástí výchovně vzdělávací soustavy, k 1.9.1996 byla zařazena do sítě škol pod IZO 102 006 431. Od 1.7.2001 přešla do právní subjektivity.
Poskytuje základní vzdělání, zabezpečuje rozumovou výchovu v souladu se zásadami vlastenectví, humanity a demokracie. Dále poskytuje mravní, pracovní, zdravotní, tělesnou a ekologickou výchovu.
Velký význam přikládá výchově ke zdravému životnímu stylu a prevenci problémů působených návykovými látkami. Připravuje žáky na praktický život a další studium.
Základní škola Havlíčkův Brod, Štáflova 2004 má 9 ročníků – 1.stupeň tvořený 1.-5.ročníkem, druhý stupeň tvořený 6.-9.ročníkem, školní družinu a školní klub,školní jídelnu a technicko-ekonomický úsek.